Téma

Stážista – hodně práce, žádná mzda

16.07.2015 Vendy Jersáková 0 komentářů

Jedna z mých dcer se rozhodla, že bude zachraňovat svět. Zachraňovat svět je možné různými cestami. U dcery to zatím vyhrála Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a její oddělení pro monitorování situace na Ukrajině. Nejlepší a asi jediný způsob, jak hned po škole začít pro tuto organizaci pracovat, je získat tam stáž – pochopitelně bezplatnou.

Když mi dcera nadšeně sdělovala podle ní tu skvělou novinu, že bude půl roku ve Vídni pracovat zadarmo, nejprve mě to naštvalo. Tolik let studia a tvrdé práce, a taková mezinárodně uznávaná instituce jí nechce za její práci nic zaplatit! Využívají nebo spíš zneužívají převisu poptávky nad nabídkou! Napadala mě slova jako třeba vykořisťování… Pak jsem si vzpomněla, že i má nejstarší dcera kdysi během studia začínala svoji pracovní kariéru několikaměsíční neplacenou stáží ve firmě, kde moc toužila pracovat. Že by to bylo normální? Uklidnila jsem se a začala pátrat, kde se vzala ta skutečnost, že lidé pracují (a rádi) pro někoho bez toho, aby za svoji práci dostali zaplaceno.

Začalo to, kde jinde, než v Americe

Prvními známými stážisty byli pravděpodobně lékaři. Zmínka o nich je ve zprávě Správní rady nemocnice v Bostonu z roku 1865. V třicátých letech minulého století začaly využívat stážisty americké veřejné a vládní instituce, v roce 1960 najala své první stážisty Evropská komise. Jak byrokratický aparát rostl, rostl také počet stážistů. Firmám se samozřejmě tento model také zalíbil. A dnes v Americe absolvuje během svého studia alespoň jednu stáž 63 % studentů.

Může za to velký počet absolventů. Při hledání prvního zaměstnání potřebují mít od čeho se odpíchnout, něco zaměstnavateli nabídnout. Také globalizace ztížila souboj o prestižní pracovní místa. Více než polovina zájemců o stáže ve Spojených státech je dnes ze zahraničí. V rámci volného pohybu osob a pracovní síly v Evropské unii celkem jednoduché procesy umožňují, aby každý občan EU snadno získal práci v jiném státě Evropské unie. Tím vytváří konkurenci místním – u nás jsou to třeba studenti ze Slovenska.

Neplacená stáž jako bezpečná cesta k vytoužené práci

Stáže, tedy dočasná práce na několik týdnů až měsíců, v mnoha zemích bez základní právní úpravy a často bez mzdy, se stávají čím dál častěji jedinou cestou, jak získat zajímavou práci. Podle časopisu The Economist působí letos v celých Spojených státech na pozici stážisty více než 1 milion lidí, jen ve Washingtonu je to odhadem 20 000 až 40 000 mladých lidí, kteří pracují pro americké vládní úřady, různé lobbisty, neziskové organizace a firmy každé léto, aniž by za svoji práci dostali zaplaceno. Jen Google samotný jich letos najal 3 000 a nabídl jim příležitost „dělat cool věci, na kterých záleží“. Brusel a Lucemburk se staly přechodným domovem 1 400 stážistů, kteří pracují zdarma po dobu pěti měsíců pro Evropskou komisi. Takzvaná „Velká čtyřka“ auditorských firem (EY, PwC, KMPG a Deloitte) zaměstnala letos více než 30 000 stážistů. Bank of China má pro stážisty osmitýdenní program. Infosys, indický technologický gigant, sveze každý rok do Bangalore 150 mladých lidí z celého světa na start jejich profesní kariéry.

Tyto informace mě překvapily. Zdá se, že nejen v USA či západní Evropě, ale dneska už po celém světě představuje stáž ve vysněné firmě nebo organizaci první krok k regulérnímu zaměstnání.

Co to znamená pro zaměstnavatele a co pro zaměstnance?

Musím přiznat, že na tomto trendu může být i hodně pozitivního. Čerství absolventi ještě předtím, než se rozhodnou, jaká práce a pro koho jim sedí, dostanou šanci vyzkoušet si různé pracovní pozice i pracovní prostředí. Pokud mají štěstí, něco se i naučí. Je důležité dát si pozor na to, o jakou stáž se jedná a co si z ní student-stážista odnese. Některé stáže jsou určitě užitečné a studenti se při nich mohou hodně naučit, jiné ale naopak nabízejí jen bezplatné pomocné a podpůrné práce, které jim nepřinášejí žádné nové dovednosti nebo zkušenosti.

Pro lidi v náboru jsou stáže vítanou možností, jak vybrat ty nejlepší kandidáty. Je obtížné odhadnout potenciál kandidáta jen podle jeho životopisu, možnost vidět jej po několik týdnů či měsíců přímo při každodenní práci je tedy pro kvalitní nábor přidanou hodnotou. Stáže se tak stávají důležitým nástrojem při náboru.

Stáže podporují také univerzity, a některé z nich dokonce mají stáž během studia určenou jako podmínku pro získání diplomu.

Hodně práce a žádné peníze

Zdá se, že se neplacené stáže stávají normou. Že dneska čerstvého absolventa nikdo nezaplatí, pokud nemusí. A zaměstnavatelé se nemusejí bát, že by neměli dost zájemců. Za zprostředkování neplacené stáže ve vysněných firmách a organizacích se někde dokonce platí a pro různé agentury je to dobrý byznys.

Něco se ale přece jen mění. Některé evropské státy, aby více chránily lidi v tomto typu (pracovního) vztahu, začaly měnit své zákony. Například v Itálii zákon nově udává u pozice stážisty povinnou minimální mzdu. Španělsko zavedlo „zaškolovací smlouvu“ na maximální dobu tří let, během níž se zaměstnanec zaškoluje a je za to placen. Jen vloni začalo v USA nejméně třicet soudních sporů, ve kterých se stážisté soudí o mzdu za svoji práci se známými společnostmi z módního, sportovního nebo zábavního průmyslu, zatím se smíšenými výsledky.

Proto některé firmy začínají měnit podmínky pro své programy stáží. Jiné ale spíše formulují své pracovní nabídky mnohem opatrněji, než aby jejich podmínky měnily.

Když je první příčka kariérního žebříčku zlomená

Je asi těžké změřit přímé dopady toho, že se stážistům za jejich práci neplatí. Je ale jasné, že se tím omezuje přístup k lepšímu zaměstnání pro ty, kteří nejsou dost bohatí na to, aby nemuseli několik měsíců dostávat za svoji práci mzdu. Pokud se neplacené stáže stávají normou, je bez diskuze, že jsou hned na začátku své pracovní kariéry vyřazeni mladí lidé, kteří pocházejí z rodin, jež si nemohou dovolit podporovat je finančně i po ukončení studia. Tím se firmy a instituce uzavírají pro talentované lidi, kteří na to prostě nemají.

Zaměstnavatelé můžou argumentovat tím, že když je někdo dost chytrý, tvrdě pracuje a ví, co chce, tak se ke své vysněné práci nakonec dostane. A asi není správné všechno svádět jen na to, že se stážistům neplatí. Ale přesto – ti, kteří se můžou spolehnout na finanční podporu rodiny a po ukončení svého studia v klidu strávit několik měsíců na neplacené stáži místo toho, aby byli nuceni vzít co nejdřív jakoukoli trvalou práci, dostávají těch pár měsíců navíc, aby si našli práci lepší a zajímavější.

Nemám nic proti stážím jako takovým. Ale proč za práci stážisty neplatit? Když jsem zadala do vyhledavače heslo „bezplatné stáže“, během 12 vteřin jsem měla téměř 600 000 odkazů s radami, kde je možné získat v České republice bezplatnou stáž, nebo s přímými nabídkami od českých firem a organizací. Jedna právní kancelář mě na svých webových stránkách u nabídky několikaměsíční stáže pobavila upozorněním: „Stáž je bezplatná, ale k nezaplacení“. Tak nevím, ale nějak to své živobytí stážista přece zaplatit musí.

foto: Flickt user Bethan