Téma

Martin Hudeček: Prokrastinaci beru jako marketingový tah

06.08.2015 Lenka Mydlová 73 komentářů

„Na kurzu time managementu jsem nikdy nebyl. Čas nevnímám jako fyzikální veličinu. Představuje pro mě energii, kterou věnuji oblastem, na kterých mi záleží,” říká Martin Hudeček – ředitel úspěšné IT firmy, student DAMU, kouč, přispěvatel HR kavárny, běžec, otec a manžel. Ať už Martina potkáte kdekoliv, energie z něj přímo sálá.

Martine, co ti teď zabírá nejvíc času?

Propojování lidí. Pohybuji se v IT firmě, korporacích, neziskovkách, v divadle, na DAMU, a díky tomu se setkávám s mnoha různými lidmi. A udržování vazeb s nimi považuji za svou největší práci.

Současné rozdělení času mezi všemi aktivitami ti vyhovuje?

Teď je to vlastně ideální. Zažívám dost svobody, pracuji s lidmi, které mám rád a na které se mohu spolehnout. Navíc mě to všechno neskutečně baví. Čas nevnímám jako fyzikální veličinu. Spíš pro mě představuje energii, kterou věnuji nějaké oblasti.

Jak se ti podařilo takového ideálního stavu dosáhnout?

Může to znít jako klišé. Na začátku jsem investoval hodně let, energie, peněz a času do sebe. Intenzivně jsem se vzdělával, absolvoval pětiletý akreditovaný kurz koučování, k tomu přidal dvouletou nástavbu. Hodně času jsem tedy strávil poznáním sebe sama. Sbíral jsem odvahu žít podle svých hodnot, a možná i díky tomu se svět kolem mě začal ke mně chovat přátelštěji a jde mi naproti.

Funguješ jako ředitel cca padesátihlavé firmy. Působíš na mě jako časově dost nezávislý člověk. Jak se ti s vlastníky firmy podařilo vyjednat tak velkou míru svobody?

Jsem typ držák, svým projektům se věnuji dlouhodobě. V Orbitu působím už třináct let, a takových osm až deset let intenzivně pracujeme na vztazích a vzájemné důvěře. Díky tomu dnes mám od vlastníků vysokou míru důvěry a respektu k tomu, jak k věcem přistupuji. Je to záležitost dlouhodobé a kontinuální práce, rychle – třeba za rok – to vybudovat neumím.

Přečtěte si Martinovy články na HR kavárně

Co na tvé rozpětí a rozdělení času říká okolí? Nevyčítají ti, že je zanedbáváš?

Mám velmi silnou oporu ve své ženě a v celé rodině. To je skvělý základ. Někdy se mi ale stává, že se mi „utopí” mí kolegové. Uznávám velkou míru svobody a zjistil jsem, že moje prohlášení „řekni si, až budeš něco potřebovat”, často nefunguje a lidé potřebují více kontroly nebo užší mantinely. Dávám si proto pozor, jakými lidmi se obklopuji a jaký mezi sebou máme „kontrakt”. Umím do jednotlivých činností v danou chvíli zkoncentrovat skutečně hodně energie. A to zase mnoho lidí oceňuje. Přijdu, dám impuls a zase se vytratím. Tím dám prostor. Pokud bych zůstal moc dlouho, měl bych tendenci ten prostor vyplnit. Pro všechny je dobré, když svou pozornost dávkuji. V minulosti jsem byl někdy donucen zůstat delší dobu na jednom místě. Když byla krize a my jsme firmu řídili velmi operativně, byli kolegové překvapeni, jakého detailu jsem schopen a jaký umím být pes.

Zmiňuješ energii. Kde ji dlouhodobě bereš?

Je to takové perpetum mobile. Na mě funguje právě to, že mám víc „ostrůvků”, mezi kterými přecházím. Mám radost, když některé z nich pomůžu propojit. A stejně jako energii dávám, tak si ji i beru. Třeba když jsem učil na DAMU, přišel jsem večer domů a byl jsem schopný si jen sednout, dát si sklenku vína a zírat na zeď. Pak jsem se ale ráno probudil a zjistil, že energie ze zážitku učení právě doputovala. Funguje u mne pozitivní pohled na sebe a na svět. Občas potřebuji zavřít oči a letět. Často se potřebuji setkávat s lidmi, kteří dělají něco, co mě fascinuje. Když navíc zjistíme, že si můžeme být vzájemně užiteční, je to čistý, ekologický zdroj.

Krátkodobé únavě se ale asi nevyhneš ani ty. Co ti v takové chvíli pomáhá dobít baterky?

Rád čtu, nejraději fantasy. Mám radost, když objevím novou ságu, do které se můžu ponořit a zapomenout na sebe a na svět. Taky běhám, ale ne za výkonem, prostě jen tak. Baví mě ten pohyb jako takový. To jsem se taky musel naučit – nesnažit se pořád zlepšovat a nedávat si mety. Někdy se jen tak dívám na televizi. Nebo se potkávám s kamarády. Občas si také udělám den pro sebe. Nedávno jsem třeba celý den strávil v knihovně.

Co ty a školení time managementu? Absolvoval jsi vůbec nějaké?

Na kurzu time managementu jsem nikdy nebyl. Nefunguje to na mě. Mám jeden šuplík a v něm všechny věci, které potřebuji. Batoh, ve kterém nosím všechno. E-maily netřídím, protože kdybych s tím začal, zapomněl bych, jak jsem to třídění zamýšlel. Všechno mám na jedné hromadě. Důležité je pro mě vědět, co hledám.

Když ne time management, jak zvládáš prokrastinaci, která se teď skloňuje ve všech pádech?

Prokrastinaci beru jako velmi dobrý marketingový tah. Vnímám ji jako pozitivní věc. Pořád se snažíme všechno řídit a mít na všechno techniky. Podle mě je ale dobře nechat věci být – a ono se něco stane.

Jde ale přístup „nechat věci, aby se staly” zastávat i v byznysu?

Často. Třeba já se s klientem bavím o spoustě věcí, které s byznysem zdánlivě nesouvisejí. A je jedno, jestli si povídáme o lidech, kolech, o moři nebo o lodích. Nakonec k našemu byznysu vždycky dojdeme. Povzbuzujeme i naše obchodníky, aby měli různé oblasti, o kterých se mohou s klientem bavit a být užiteční. Třeba jeden z našich obchodníků se v neziskové organizaci věnoval lidem po výkonu trestu, kteří chtějí nastoupit do práce. Dohodli jsme se, že tam bude i nadále působit každý pátek. Aby měl o čem mluvit s klienty, udržoval si pokoru a něco nového se při spolupráci s lidmi v těžké životní situaci učil.

Kdo dnes není „busy”, jako by nebyl. Nespěcháme podle tebe zbytečně?

Spíš si myslím, že spěchat neumíme. Když už spěcháme, ať je to s elegancí. Dnešní požadavky vedou k rychlosti. Zákazník nebude týden čekat, až se rozmyslíme a pustíme do práce. Spíš si myslím, že spěchu zbytečně často podléháme a stává se z něj jediný mód, ve kterém umíme existovat. Málo jdeme po smyslu. Pokud reaguji rychle, protože v dané situaci je to podle mě přínosné, je to v pořádku. Pokud ale reaguji rychle jen proto, že nevím, jak jinak bych mohl reagovat, s tím už je dobré něco udělat.

A co když máš dovolenou? Daří se ti odstřihnout se od každodenních aktivit?

Většinou se odstřihnu částečně. Jsou projekty, na které se rád podívám s odstupem. Lidi, o kterých se mi dobře přemýšlí na pláži nebo u dobré zmrzliny. Ani by mě nenapadlo vzít si s sebou notebook. To je ale součástí určitého kariérního vývoje. Ve své dnešní pozici už nemusím být tak dostupný – zákazníci mají své obchodníky, ve firmě si to dokážu nastavit. Když jsem působil jako obchodník a věděl jsem, že předkládáme nabídku, makal jsem dovolená nedovolená. U top manažerů ale považuji za selhání, pokud během dovolené pracují. Je to pro mě příznak zvláštní firemní kultury, která nutí lidi být neustále na příjmu. Je fajn být občas offline.