Téma

Ono se řekne stát se značkou, ale jak nalézt tu svou?

30.09.2013 Jaroslav Procházka 7 komentářů

Při přemýšlení nad osobní značkou si někteří z nás možná řeknou: „Hm, osobní značka je asi dobrý marketingový krok pro člověka na volné noze, konzultanta, kouče, lidi v reklamě nebo technologiích, ale pro mě jako zaměstnance nebo drobného živnostníka je to zcela nepotřebná věc odněkud z marketingového světa.“ Mají tyto myšlenky opodstatnění? A co vlastně je ona osobní značka? Je osobní značka něco, co musíme budovat a vytvářet? Něco, co nás stojí úsilí a energii? A potřebuji ji vůbec?

Jak se to vezme. Naše okolí, společnost, přátelé, spolupracovníci, reklama či zažitá dogmata námi manipulují a říkají, že máme dělat to či ono, nějak se chovat, něčím být. Říkáme: „Jsem právník, učitel, manažer, dělník, obchodník, konzultant, zedník…“ Ale je to pravda? Každý zedník je jiný, každý právník, a dokonce i manažer je jiný. Každý jsme totiž jedinečný, máme jedinečný obličej, otisky prstů, chování i talenty. Pokud se s profesí či naší rolí udělenou společností ztotožníme, pak nás její budování, budování osobní značky, a vlastně i celý náš život stojí úsilí a energii, protože vytváříme masku, virtuálního avatara, kterým bychom chtěli být. My tím ale nejsme, jsme jedinečnou osobou, která se nyní možná živí jako právník, ale právníkem není. To je třeba si uvědomit. Naopak, pokud se s touto manipulací a rolemi neztotožníme a jsme sami sebou bez ohledu na naše současné zaměstnání, pak se naše osobní značka (a vlastně i život) tvoří sama, nestojí nás žádnou energii navíc, ale je pouze výslednicí toho, co děláme a jak se chováme.

Abych byl přesný, tak musím zmínit, že osobní značka se tvoří sama, i když se ztotožníme s rolí. Jenom nás v tomto případě stojí mnohem více energie hlídat si, co jsem kde řekl a napsal, jak jsem se zachoval, jestli jsem nedal na Facebook veřejně fotky, jak seču trávu, když mám nemocenskou, co si o mně kdo myslí apod.

Ale pojďme zpět ke značce. Osobní značka je tedy to, co jsme my, to, jak a co děláme, co a jak dáváme světu a co a jak si od něj bereme. Právě to k nám přitahuje nebo od nás odpuzuje zákazníky a obchodní partnery. Náš postoj, naše hodnoty a integrita, naše chování k zákazníkům, naše chování k zaměstnancům, když se nedaří, naše statusy na Twitteru či Facebooku, naše účasti na konferencích či jiných akcích, členství ve spolcích, zapojení v komunitách. Toto vše automaticky vytváří naši značku.

Nedělejte nic navíc, jen buďte sami sebou!
Jak mám tedy najít, respektive vytvořit tu svoji značku? Jak už zaznělo výše, buďte sami sebou a dělejte to, v co věříte, a dělejte to tak, jak (nejlépe) umíte, jak říká jedna ze Čtyř dohod. Je to zkouška naší vnitřní integrity. Říct si, jestli se nyní chovám tak, jako kdybych byl sám, jestli podle titulu osoby přede mnou neměním slovník, jestli budu pořád říkat, psát a dělat to, co jsem začal, i když nemám podporu a kritika je ostrá, jestli nepomlouvám člověka, kterého pak veřejně chválím, jestli držím slovo a jdu příkladem, jestli…

„Ale já nic zvláštního nemám, neumím, nevím, jak se odlišit, nevím, co světu dát! Jak bych mohl být nějakou značkou a ještě se odlišit od ostatních?"

Je až úsměvné, jak to, v čem jsme dobří a jde nám to, mnohdy nevidíme. Na workshopech často slyším komentáře typu „... ale já nevím, co mi jde, já nevím, v čem jsem dobrý, já nemám žádný jedinečný talent...“ a pak vidím toho samého člověka, jak spojuje lidi, jak vidí v potřebě jednoho příležitost pro druhého, nebo vidím jeho vrozený talent na pečení, protože na každý workshop přinese úžasné domácí koláče, apod.

Proč je tak těžké vidět, v čem jsem dobrý? Ponechme teď stranou to, že mladší generace mají přece jen větší sebevědomí, protože odlišovat se za socialismu nebylo zcela žádoucí. Většinou tedy své talenty nevidíme, protože nám jdou tak snadno, a myslíme si, že to tak mají všichni. Když jsem psal diplomku, psalo se to samo a já musel redukovat a redukovat a nechápal jsem, proč spolužáci tak rozebírají, že nemají co psát. Dnes už vím, že psaní je jeden z mých talentů, a proto se jej snažím rozvíjet nejen zde na kavárně, ale také komiksovými příběhy a e-knihami o IT a manažerských tématech.

Dva kroky ke štěstí
K tomu, abychom byli sami sebou a podpořili svoji značku, je třeba najít, v čem jsme dobří, a pak to jen dělat a později se tím třeba začnete i živit. Jarda Jágr měl hledání jednodušší, od mala mu šel hokej, a tak jej hrál. My ostatní to máme trošku složitější, ale zase ne o tolik. Jak tedy zjistit naše silné stránky? Stačí si odpovědět na následující otázky:

• Při jaké činnosti zažívám pocit plynutí, nevnímám čas, hlad, žízeň?
• S čím za mnou chodí ostatní pro radu?
• Na co se těším, co mi chybí, když to dlouho nedělám? Co je moje vášeň?
• Co jsem dělal rád a často jako dítě (kromě spánku, mlsání a zlobení)?
• Co mi jde a považuji to za samozřejmé?

Můžete si rovněž udělat typologické či psychologické testy, například MBTI test, Belbina, Gallup Strengths Finder , navštívit specializovanou poradnu. Ptejte se také blízkých a přátel, co na vás oceňují. Já si díky těmto krokům uvědomil, že jsem vždycky kromě psaní a malování dělal s lidmi, že jsem vždy inspiroval, pomáhal řešit konflikty, spojoval problémy s řešeními, pomáhal vidět širší kontext a souvislosti, vymýšlel strategie, nové služby a výrobky.

Možná už víte, co je vaše vášeň, váš talent, věnujete se mu, rozvíjíte jej, ale nevíte, jak se tím uživit. Nevíte, jak se stát značkou v tom, co chcete dělat, a zároveň se odlišit od spousty ostatních? Jděte na to byznysově, udělejte si mentální cvičení s byznys modelem . Baví vás cestovat a máte rádi čokoládu? Říkáte si, že jde o dvě oblasti, kde se nedá vydělat, ale naopak stojí peníze? A co třeba rozjet pojízdnou prodejnu čokolády, která bude cestovat po festivalech, jako to udělala jedna Angličanka. Detaily cvičného byznys modelu pro tento případ jsou na obrázku. Udělejte si toto cvičení na své talenty, vrhněte se do realizace a vytvořte tím svoji osobní značku.

Zaměřte se na silné stránky, to je vaše značka
Peter Drucker řekl: „Je ztrátou času zlepšovat naše slabé stránky, protože se v dané oblasti můžeme stát pouze průměrnými. Lepší je zaměřit se na naše silné stránky, protože v těchto oblastech se můžeme stát mimořádnými.“ Naše vzdělávání, a tím pádem i naše budoucí snahy jsou většinově zaměřeny na první část citátu. Snaha rozvíjet to, co nám nejde, aspoň na průměrnou trojku a v oblastech, které nám jdou, je samozřejmostí „pouze“ jednička a pochvala, ale žádný další rozvoj. Pochopitelně je nutné uvědomovat si i naše slabé stránky. Člověk, který je v komunikaci hovado, může mít talenty, jaké chce, ale pokud je bude chtít předávat přímým kontaktem, tak mimořádného úspěchu pravděpodobně nedosáhne.

Pokud rozvíjíme naše talenty a silné stránky, pak v podstatě neexistuje nic jako konkurence, protože jsme každý jiný, a tudíž i náš produkt, služba musí být odlišné. Každý zákazník pak bude vyhledávat toho člověka nebo tu službu, kteří jsou mu nejbližší – a to je osobní značka, o které zde hovoříme. Osobní značka tedy není o tom vybudovat prostřednictvím webu nebo vizitek další masky na sociálních sítích či před lidmi, ale naopak je o naší vnitřní integritě, o tom nebát se být sám sebou, přijmout odpovědnost a nemít strach se ukázat a schytat třeba i nějakou tu kritiku.

Hodně štěstí při hledání a hlavně realizaci vaší osobní značky!