Téma

Ono se řekne adaptace...

31.10.2013 Hanka Smítalová 4 komentářů

Když se řekne slovo „adaptace“, mnohým z nás v mysli vyskočí chytrý film se stejnojmenným názvem a Nicholasem Cagem v hlavní roli. Já se teď ale rozhodla psát o adaptaci, kdy je v hlavní roli nový zaměstnanec. Nový zaměstnance, který prošel vítězně všemi koly pohovorů, je ruka v rukávě a zaměstnavatel má vystaráno. A opravdu má?

Adaptace je v mnoha firmách často opomíjený a podceňovaný akt. Přitom jde v mých očích o super důležitý závěrečný krok úspěšného výběru nového zaměstnance. Kdysi dávno jsem se dočetla, že o tom, zda nám nový zaměstnanec vydrží, rozhoduje prvních 48 hodin, tzn. první dva dny v novém zaměstnání. Na tohle vyčtené moudro myslím vždy, když se u klienta chystáme na nástup nového člena týmu. Nevím jak vy, ale já používám svůj osvědčený checklist rozdělený na akce, které se musí stát ještě před dnem „D“, tzn. dnem, kdy nám nový kolega vchází do dveří, a na aktivity, jež následují v průběhu prvního dne, prvního týdne a prvního měsíce.

Protože mi jde o to, aby se nový člověk při nástupu cítil ve firmě vítaný, v přípravné fázi řeším záležitosti, které ho v tom mají jen utvrdit. Od pracovního místa, funkčního PC, mailové adresy až po nastavení tarifu mobilu, rozeslání informace o nástupu nového člena týmu a přípravu tréninkového plánu. Není nic hloupějšího, než když v den nástupu řešíte před novým člověkem kupříkladu to, kam si vlastně sedne nebo co bude mít na vizitkách, zdali je vůbec bude mít nebo co vlastně teď v prvních dnech bude dělat, když vedoucí týmu odjel na služební cestu.

Když jsme připraveni, můžeme vítat a na to máme celý první den. U svých klientů to dělám osobně a zahrnuje to představení týmu včetně vychytávky v podobě graficky nakresleného zasedacího pořádku, rozkoukání po kanceláři a vysvětlení pravidel hry a Hodnot. Každý nový člověk přichází z nějakého prostředí, má své zažité zvyklosti a návyky. To, jak rychle a zda vůbec zapadne do naší firemní atmosféry, závisí právě na tom, kolik času věnujeme objasnění pravidel hry a hodnotového žebříčku naší společnosti. Proto nepodceňuji, vysvětluji, konkretizuji a odpovídám na zvídavé otázky. Do prvního dne patří i odsouhlasení závazků, tzn. oblasti úkolů, za které nový kolega přebírá odpovědnost. Tuto část si bere na starosti už vedoucí týmu stejně tak jako předání a vysvětlení tréninkového plánu na první měsíc.

Po prvním dni nastává první týden, kdy od nového kolegy nemůžeme a ani nečekáme divy a zázraky. Za mé asistence a koordinace probíhají schůzky s vedoucími jednotlivých týmů tak, aby došlo k pochopení, jak „naše“ firma funguje. V průběhu prvního týdne se snažím vytipovat osobu, ke které má nový kolega lidsky nejblíž, a ta se pak stává mentorem neboli průvodcem. Nejde mi o průvodcovství profesní, ale společenské. Průvodce pomáhá jednak v rychlé orientaci (jak si zabukovat zasedačku, kam chodit na oběd; co když dojde káva atd.), jednak odpovídá na dotazy, na které my zapomněli, a novému kolegovi je hloupé se na ně ptát (chodí se domů v pátek dřív; můžu mít schůzky mimo firmu v kavárně; dělám návštěvám kávu já nebo recepční; můžu poslouchat při práci rádio atd.).

V rámci prvního měsíce organizuji na konci každého týdne krátké schůzky, a to jak s vedoucím daného týmu, tak s novým kolegou. Schůzky slouží k tomu, abych se ujistila v oboustranné spokojenosti, vyladila, co vyladit potřebuje, podporovala, naslouchala a utvrzovala se v tom, že tento člověk sedí/nesedí na správné židli. Ale to už je jiný příběh…

Držím vám všem palce, ať vždy zdárně zvládnete svých 48 hodin – ať už v roli zaměstnance nebo zaměstnavatele!