Téma

NeKonference v očích NeModerátora

19.10.2015 Martin Hudeček 0 komentářů

La Fabrika, to místo má náboj. Divadlo, umění, emoce, svět fantazie a energie. Dnešní den si hodlám užít, těším se, až vše vypukne. Nervozita stoupá. Já a moderátor? „Neboj se, tohle je NeKonference a ty jsi NeModerátor.

Opakuji si informace, které musím účastníkům říct. Cítím zodpovědnost za nastavení rámce, který podpoří cíle účastníků u organizátorů. Jako kouč vím, jak důležité jsou rámce a kontexty. „Zodpovědnost za to, jaké to tady bude, je na všech účastnících, pomozme si hlídat čas, svobodně přecházejte mezi workshopy, užijte si to. Každý z nás je spolutvůrcem světa za zrcadlem. Každý si jde svojí cestou a určuje, jaká ta cesta bude. Večer z tohoto světa opět vystoupíme do našich životů, dnešní den si ovšem budeme pamatovat.“

Prezentace Elišky Haškové Coolidge. Vypráví o sobě, o svém životě a principech, které fungují. Formuluje pravidla, výstupy, které si účastníci mají uvědomit, o kterých mají přemýšlet. Důvěra, vztahy mezi lidmi, odvaha. Schopnost odpouštět. Na svém workshopu si uvědomuji, jak moc mi Eliška pomohla. Vytvořila pro něj skvělý rámec, definovala principy, na které se můžu odkazovat. Odvaha tvořit a odvaha ničit. Schopnost být sám sebou. Upřímnost k sobě a ke svému okolí. Investice do vztahů.

První sada workshopů začíná. Dívám se do místnosti, ve které vede svůj workshop Filip Lepier. Kruci, jak je možné, že už po pěti minutách všichni pracují, jsou rozděleni do skupinek a diskutují, argumentují. „Jak to ten Filip dělá?“

Lidé na NeKonferenci si skutečně vytvářejí svůj svět. Jsou aktivní, přející a vstřícní. Je radost s nimi pracovat, je lehké pro ně vést workshop. Organizátoři odvedli skvělou práci při komunikaci a propagaci konference. Podařilo se jim uzavřít s účastníky funkční dohodu. Vyjádřit základní principy, na kterých celá akce stojí. Účastníci přijali pravidla hry a hrají podle nich. „Přijď, buď aktivní, přijmi za sebe zodpovědnost. Pomoz nám. Buď spolutvůrce. Uč se společně s námi a umožni nám být příště ještě lepší.“

Celý den mám pocit, že je tady něco, co je až nepřirozené, možná dokonce nebezpečné. Možná něco o uzavřenosti HR komunity. O tom, že jsme tady sami pro sebe. Hledám tu správnou otázku. Jsem na workshopu, kde obhájci smysluplnosti HR argumentují proti odpůrcům HR. Představuji si, že nás někdo pozoruje. Co vidí? „Jak by nás hodnotili naši obchodníci, technici, IT odborníci, vedoucí projektů? Pochopili by, k čemu to celé slouží? A chápeme to my? Jde o okamžitou zábavu a potřebu si to užít? Co když je pro účastníky celá NeKonference atrakcí, jejímž smyslem je prostě se bavit? Lístek do divadla stojí 300 Kč, na koncert možná 1 000 Kč. Lístek na celodenní interaktivní představení 5 000 Kč?

Závěrečná prezentace. Reflexe celého dne a zakotvení výstupů tak, aby si je lidé odnesli domů. Mně osobně se Jarda Průša nelíbí, přijde mi, že příliš tlačí na pilu. Nedokázal bych jeho prezentaci využít k tomu, abych si zafixoval podněty, které jsem za celý den nasbíral. Odvedl profesionální výkon, měl k tomu skvělou prezentaci a účastníci v publiku na něj reagovali pozitivně. Já zřejmě potřebuji něco jiného. Nevadí, jsem přece na NeKonferenci.

Přichází závěr, moje krátká exhibice v roli moderátora a hurá do finále.

A jaké tedy byly výstupy z NeKonference? To se můžeme dočíst na interaktivní stěně.

Otázka: Co si z dneška odnášíte?
Odpověď: „Odvaha, respekt, odpuštění E. H. C."

Otázka: Co mě zaujalo?
Odpověď: „Fronta na kávu.“

Otázka: Co zítra v práci rovnou zkusím?
Odpověď: „Zkusím rovnou nepřijít.“ nebo „Sednu si s kafem v lobby a budu vnímat lidi kolem sebe a naslouchat.“

Na shledanou na další NeKonferenci či Sdílně či Neokonferenci.