Jsem humanocentrista!

Mám názor, se kterým vůbec nemusíte souhlasit. A sice, že pokud se nám podaří do pracovních vztahů vrátit lidi, podaří se nám jedna z nejdůležitějších inovací současnosti. Určitě namítnete, jak vrátit lidi? Vždyť lidé v nich přece jsou? Podle mne ale nejsou. Jsou v nich většinou jen lidé schovávající se za role – a často jsou to už jen ty role.

Role „manažer pobočky“ mluví s rolí „specialistka pojištění“. A oba tak trochu zapomněli na to, že spolu mluví Jaroslav M. s Libuší C. a že oba jsou lidé, kteří si zaslouží stejnou míru respektu, slušnosti. Že oba dva mají své slabiny a své přednosti, že oba chybují, a že je to tak v pořádku. A v neposlední řadě, že oba mají spolupracovat, protože jejich cíle jsou vlastně stejné nebo velmi podobné.  

Tato myšlenka, respektive toto zjištění mne fascinuje už několik let. Věty typu „proč mu to prostě neřekneš?“ a odpovědi „protože mne neposlouchá“ jsou v kancelářích tak časté jako „kdy mi dodáš report?“. Věta „neudělal jsem to, protože to nedává smysl“ je nepřípustná.

Bohužel narazíte i na úplné prapodivnosti. Třeba, že musíte vykázat práci, kterou jste neudělali. (Zažil jsem to z těsné blízkosti.) Kdybyste totiž řekli, že jste některou práci neudělali (dejme tomu, konferenci), tak byste třeba přišli o budget na další kvartál, protože ho asi nepotřebujete. Vždyť jste ho přece nevyužili. Nesmysl? Ano. Realita? Častá.

Role CFO pro region nerozlišuje lidi v procesu, ale má v přehledu jen čísla a další role. CFO v ČR nevyužil svých 30 tis. dolarů, asi je nepotřebuje, tak mu je sebereme a dáme je na příští kvartál roli CFO pro Polsko. (Polský CFO nesmyslně utrácel, a naopak se dostal do nedostatku, takže asi peníze potřebuje.) Co na tom, že český CFO se rozhodl konferenci neudělat v prvním kvartále, protože mu to v druhém dávalo větší smysl. To je chování a myšlení člověka, který používá selský rozum. Jenže role selský rozum nemá. Je definována „pracovním popisem“ a nastavenými KPI's (klíčové ukazatele výkonnosti).

A pak je tedy vlastně snadné fixlovat čísla. Proč ne?

Mimochodem organizační strukturu vám kterýkoli ředitel vytiskne, než byste řekli švec. Má ji totiž často na ploše – je přece důležité vědět, jaké jsou ve firmě role.

Tato myšlenka o nesmyslnostech mne nakonec dovedla k pojmenování vlastního postoje, směru, filozofie, kterou uplatňuji při své práci s lidmi. Vytvořil jsem si HUMANOCENTRISMUS.

Samozřejmě jsem hledal, jestli už někde toto pojmenování neexistuje, a jediné, co jsem našel, je tato interpretace: 

„Humanocentrism was the tendency to view the galaxy from the perspective of a Human majority.“ Zdroj Wookieepedia, the Star Wars Wiki.

Kromě toho, že to je docela vtipné, tak navíc nehrozí, že bych někoho naštval tím, když si vymyslím interpretaci vlastní. S fanoušky Star Wars už si nějak poradím. A tak jsem termín použil.

Moje definice humanocentrismu zní takto:

Humanocentrismus je postoj při vytváření produktů a služeb, který klade důraz na skutečnost, že tvůrcem je člověk, který tvoří k užitku dalším lidem. 

Takový přístup k tvorbě vyzdvihuje zdravý rozum, empatii a intuici a odmítá systémy, které tvorbu odlidšťují. A člověka umísťuje do středu dění.

Tím, že se na člověka podíváme jako na tvůrce a kreativce, odmítáme čárový kód současnosti a možná docílíme té největší inovace v byznysu. Protože při vědomé spolupráci, vytváříme prostor příznivý pro inovace. A co je tedy humanocentrismus? Definoval jsem si jej zatím deseti principy.

10 PRINCIPŮ HUMANOCENTRISMU

1 – Všude kolem mne jsou lidé. Lidé jsou mými dodavateli a lidé jsou mými odběrateli. Lidé kolem mne mají své emoce, touhy, problémy, nápady a svůj úhel pohledu. Chci jejich lidství plně respektovat.

2 – Já sám jsem člověk, který ovlivňuje svět v nejbližším okolí. Mým úkolem, který jsem přijal při narození, je být respektující bytostí a při spolupráci s ostatními lidmi respekt k nim vyjadřovat.

3 – Při tvorbě si uvědomuji, že nevím přesně, co ostatní lidé potřebují a co si přejí. Než začnu vytvářet nový produkt či službu, mám natolik slušnosti k ostatním, že si jejich potřeby a přání ověřím, a to nejlépe osobně.

4 – Při vztazích s ostatními lidmi vytváříme závazky a následná očekávání, které bychom měli ctít a uvědomovat si je. Neberme své závazky na lehkou váhu, protože se již netýkají jenom nás.

5 – Každý člověk se na svět dívá svýma očima a skrze své vlastní zkušenosti a prožitky. Je neslušné myslet si, že víme, co si myslí druzí. Možná to nanejvýš tušíme.

6 – Individualita je přirozená, každý člověk má unikátní otisk prstů, protože sám je unikátem. Pokud budeme individualitu potlačovat, připravujeme se o rozmanitost našeho světa a ochuzujeme se o mnoho nápadů a názorů.

7 – Nejcennějším tvůrčím nástrojem je myšlenka, kterou zatím mezi sebou neumíme interpretovat jinak než slovem. Pokud chceme vytvářet smysluplné produkty či služby, je nezbytné, abychom komunikovali upřímně a s cílem spolupracovat a tvořit.

8 – Hledám u druhých odvahu být sami sebou a tuto odvahu podporuji tím, že se sám neschovávám za žádnou roli. Jsem k druhým upřímný a vyjadřuji své názory a postoje.

9 – Chybovat je lidské a chyba je vždy slepou uličkou, která vede k hledání další cesty. Navíc v sobě každý máme i špatné vlastnosti. Naše slabosti nevygumujeme jedním školením. Je dobré je přijmout a pracovat s nimi jako s přítelem, nikoli nepřítelem. 

10 – Jsem diplomat do té míry, abych respektoval soukromí a život ostatních. Diplomacii nevyužívám k manipulaci a zbavení se odpovědnosti.

A co vy? Jste humanocentristé?

Tento článek by nebyl kompletní, kdybych nezmínil lidi či firmy, kteří/které mne při vytváření humanocentrického desatera inspirovali.

Jako prvního zmíním zakladatele společnosti IDEO. David M. Kelley je jeden z největších světových inovátorů v oblasti designu. V roce 2002 na TED konferenci David M. Kelley poprvé hovořil o HCD – Human Centered Designu. Designu, který kromě toho, že je hezký, inovativní, zábavný a bůh ví, co ještě design může být, je především navržen pro lidi, kteří produkt užívají. Tam začala klíčit moje myšlenka o ještě lidštějším přístupu v byznysu. (Na obě jeho přednášky se můžete podívat na webu TED.com. I ta z roku 2012 o tvůrčím sebevědomí je brilantní.)

Přemýšlel jsem, jestli mám zmínit společnost Apple, přece jen je takzvaně profláklá. Ale nakonec jsem se rozhodl, že ano. Všichni mí známí o mně vědí, že mám rád produkty firmy Apple, a ani v dnešní době, kdy Apple údajně kopíruje od Samsungu, se to nebojím přiznat. Ten důvod je prostý. Když se podíváte, jak produkty Applu vypadají a jak fungují, zjistíte, že jsou navrženy hlavně pro lidi, kteří je budou užívat. Apple dělá smysluplné inovace. Například mi již několikrát zachránila počítač skutečnost, že napájecí kabel je magnetický, a když o něj zakopnu, tak se lehce odtrhne a počítač zůstane na stole.

A jako třetí mne při mém uvažování ovlivnila Margareta Křížová. Investorka, podnikatelka, a především dáma, které si velmi vážím. Měl jsem tu čest si několikrát poslechnout, jak o inovacích mluví, a vždy je v centru jejího uvažování člověk. Margareta je pro mne humanocentrista. Mimo jiné souhlasím s jejím přesvědčením, že z bezohledné firmy chodí domů bezohledný člověk, a naopak z ohleduplné firmy odchází člověk ohleduplný.

Při své práci se potkávám s manažery, kteří si uvědomují, že jsou lidmi a pracují s lidmi. Takoví mne vždy nadchnou a díky nim se utvrzuji v názoru, že se ubíráme správným směrem a že změny, které probíhají, jsou v konečném důsledku k lepšímu. Přeji vám ať je kolem vás mnoho lidí, kteří se nebojí lidmi být.

foto: autor