Co přivádí k šílenství pracovníky v open space?

Tým portálu FastCompany v posledních týdnech inicioval čtenářskou debatu o open space kancelářích a výsledky průběžně publikuje ve svých článcích. Pojďme se spolu podívat na nejčastější názory čtenářů na to, co jim na open space nejvíc vadí a jaké jsou nejotravnější zvyky kolegů v nich.

Co tedy čtenářům na práci v open space nejčastěji vadí? Odpovědi asi až tak překvapivé nebyly a ti, kteří v open space pracují, nejspíš vědí, o čem je řeč. Toto je přehled deseti nejčastějších námitek:

1. Hluk
Permanentní, neustálý hluk, telefonující kolegové, kašlající kolegové, smrkající kolegové, smích, zvonění telefonů… Ano, i tak běžné věci jsou někdy velkou zátěží pro naši napnutou nervovou soustavu.

2. Kolegové neustále vyrušují
Bohužel, kolegové chodí na toaletu, do kuchyňky uvařit si kávu a pak jdou zpátky kolem a pozdraví nás a v tom nejhorším případě se třeba i zeptají, jak se máme…

3. Absolutně žádné soukromí
Co na to říct... To už tak nějak k velkoplošným otevřeným kancelářím patří, že. Občas si potřebujete vyřídit i soukromý telefonát a najít si osamělé místo pro někoho problém není, jinému to může nepředstavitelně lézt na nervy.

4. Někdy se nám prostě nechce mluvit
To se samozřejmě může stát. Třeba po probdělé noci, máme-li aktuálně nějaké problémy anebo nám prostě není fyzicky dobře. 

5. Kolegové se nám vždy dívají na monitor
Pokud pracujeme třeba ve firemním účetním programu, nejde o nic. Problém je, když si na chvíli potřebujeme zaprokrastinovat a mrknout třeba na nejnovější statusy na Facebooku.

6. Open space smrdí!
Sic! Kolegův sendvič s tuňákem nebo těžký parfém kolegyně za mnou, to je jedno. Nejhorší je to všechno dohromady…

7. Sluchátka
Není absurdní, když se všichni chtějí soustředit, a open space je tím pádem často přehlídkou robotů se sluchátky v uších ponořených sami do sebe? Ale co když si kolega pustí hudbu, kterou se mi nechce poslouchat?

8. Každý může slyšet všechno
Ať už telefonujeme nebo se bavíme se sousedem, v open space prostě soukromí není, a tudíž každý může slyšet všechno. Tak to je. Někdo s tím problém nemá, ti introvertnější ano.

9. Nemáme žádný vliv na pracovní prostředí
Bohužel na tomhle je open space založen…

10. Když chceme soukromí, musíme přijít brzy nebo se „poprat“ s kolegy
Chceme-li alespoň chvíli pracovat v tichu a bez sluchátek na uších, musíme přijít brzy ráno. A potřebujeme-li si v soukromí popovídat se svým šéfem, musíme najít prázdnou zasedačku, což někdy může být problém.

V dalším kole se editoři ptali čtenářů na nejprotivnější zvyky jejich kolegů v open space kancelářích. A které to tedy podle FastCompany jsou?

1. Vzdychání, pohvizdování, pobrukování…
Odpověď jednoho čtenáře mě opravdu rozesmála: „Kolega sedí vedle mě a hluboce si vzdychne pokaždé, když mu přijde nový e-mail…“

2. Cvakání nehty
Tohle, musím se přiznat, docela chápu. V soustředěném tichu celý den poslouchat staccato cvakajících nehtů asi nemusí být pro každého.

3. Smrdění…
Nejen pach jídla, ale i pach kuřáků a vůbec pach všeho možného, co páchnout může, je jednou z nejčastěji zmiňovaných stížností čtenářů.

4. Hlasitá konzumace jídla
Hlasité chroupání brambůrek, přežvykování, kousání, polykání. Ajajaj…

5. Mluvení do telefonu a vlastně mluvení s kýmkoliv
Pracovní hovory, soukromé hovory, debata kolegů, kteří si dají na chvíli pohov a probírají včerejší zápas. To všechno nás ruší, potřebujeme-li se zrovna na něco soustředit.

6. Hudba ze sluchátek
Poslouchat hodiny v tichu hudbu šustící ze sluchátek nemusí být příjemné. Co třeba naopak pustit klidnou hudbu nahlas z kvalitní aparatury?

7. Nepracování
Štve nás, když kolega před námi už půl hodiny sleduje videa na YouTube, štve nás, když se kolegové vpravo už příliš dlouho baví o něčem jiném než o práci.

8. Zastávky u stolu
Inu, tu a tam se u nás někdo zastaví a chce si popovídat… 

9. Nenošení kalhotek
Ano. I toto. Představte si. Konkrétně citovanou stížnost jedné respondentky tu zmiňovat nebudu, protože HR kavárna je přístupná i před desátou večer… 

10. Špiclování mého monitoru
Ano, lidé v open space mohou jednoduše a kdykoli vidět, na čem zrovna dělám nebo čím si krátím pracovní dobu, to k open space prostě patří.

No, to už by stačilo, že…

Jak na vás nejčastější výtky a stížnosti lidí, kteří pracují v open space, působí?

Přiznám se, že když jsem články, na které se odkazuji, četl, nebylo mi nejlépe. Je to výpověď o „nelidskosti“ otevřených kanceláří, nebo spíš o neurotičnosti doby a nahromaděné negativitě současných lidí v systému? Anebo o obojím dohromady?

Nejsem příznivcem uzavřených minikanceláří, nejsem ale ani příznivcem velkých otevřených ploch s uniformními kójemi, v nichž sedí za počítačem konkrétní lidské bytosti, často tímto degradovány do pouhých koleček v soukolí. Myslím, že 21. století bude určitě výzvou pro architekty, kteří by při tvorbě kancelářských prostor měli spolupracovat i s jinými obory, například s psychology. Tvorba moderní kanceláře, která bude členitá, inspirující, dynamická, ale zároveň vyhovující všem typům osobností, které v nich najdou to, co potřebují, by měla být interdisciplinární záležitostí. O podobě kanceláře by neměl rozhodovat sám šéf, ale ani sám architekt, který sice rozumí hmotám a barvám, ale nemusí vůbec rozumět lidské duši a přirozenosti.

Změna, o které mluvím, je trochu běh na delší trať. Co bych ale doporučil nespokojeným respondentům průzkumu, aby udělali teď hned?

• Ze všeho nejdřív se zamyslet nad tím, jestli dělají to, co chtějí a v té správné firmě, protože mám pocit, že míra neangažovanosti až naštvání je zde nesmírná.

• Začít se o tom bavit a přijít s návrhem, jak velký prostor „rozbít“ kójemi, zákoutími, klidovými zónami, květinami apod. To vůbec nemusí být velký a drahý problém.

• Zkusit v kanceláři pouštět do reproduktorů tichou a pohodovou hudbu, což nejdřív chviličku vadí, ale pak si na to zvyknete a sluchátka na uších už potřebujete jen v těch výjimečných případech. Pro pohodu v kanceláři je hudba výrazně lepší než ticho.

• Je jasné, že sekaná na pracovním stole kolegy nemusí vonět každému. Řekl bych ale, že není žádný problém společně se domluvit na tom, že u pracovního stolu se prostě jíst nebude. Myslím, že tohle by mělo být součástí kultury každé firmy. Navíc společné obědy jsou skvělým momentem pro společný kontakt s ostatními.

• Jediné, na co publikovatelnou radu nemám, jsou ty kalhotky…

Redaktorka ČT24 se v jednom televizním rozhovoru se shakespearovským překladatelem Martinem Hilským ptala na to, v čem spočívá Shakespearova genialita, díky níž je jeho dílo aktuální i dnes. Pan Hilský jí odpověděl, že neví, jestli je to o genialitě, ale spíš o tom, že doba a technika sice pokročila neskutečně dopředu, ale lidé se všemi svými vlastnostmi, nedokonalostmi, poklesky, dobrými i špatnými vlastnostmi a potřebami jsou přece jenom stále stejní.

A myslím, že bychom neměli zapomínat na to, že k práci na výrobním pásu nebo v kanceláři velikosti fotbalového hřiště jsme stvořeni nebyli.

Foto: Flickr user Jens Karlsson