Před rokem se Česko díky ELAI konečně přidalo ke každoroční celosvětové akci na podporu rozjezdů podnikání Global Entrepreneurship Week (GEW). Reportáž z tehdejší závěrečné konference jsme přinesli v prosinci v rámci měsíčního tématu. A jak se věci vyvíjejí rok poté?
Svůj loňský článek jsem nazval Co by měl dělat stát? Nepřekážet! Přiznám se, že když jsem na konci listopadu šel opět na závěrečnou konferenci druhého ročníku GEW 2014, byl jsem zvědavý, kam jsme se posunuli. Zůstali jsme, tedy Česká republika, trčet ve fázi, kdy se bavíme především o tom, jestli nám stát překáží, nebo ne? Anebo už řešíme to, zda v rámci EU patříme alespoň k průměru, když už ne mezi štiky v podnikání? A podporuje už státní administrativa všechny podnikavce, nebo stále jenom překáží?
Karel Novotný, náměstek ministra průmyslu a obchodu, přiznal, že přestože se MPO od roku 2008 cíleně věnuje snižování administrativní zátěže podnikatelů a v roce 2014 byla zřízena nová expertní skupina, podnikatelé si stále stěžují. Že by tradiční česká kverulantská povaha, v podstatě nadávající kdykoli na cokoli? Možná ne, když u nás existuje 334 regulovaných profesí, což je zdaleka nejvíc v celé EU. Na druhou stranu nemůžu nezmínit to, že v každoročním žebříčku Doing Business, který vydává Světová banka, si Česká republika významně polepšila.
Tento žebříček se snaží podle totožných kritérií každoročně monitorovat a porovnávat snadnost podnikání v jednotlivých zemích světa. Možná si vzpomenete, že jsem si před rokem povzdechl, že nás předstihly i takové země, jako například Rwanda, Ghana nebo Kyrgyzstán. Na druhou stranu jsme před rokem za sebou nechali Mongolsko! A jak jsme dopadli letos? Je nelehké popasovat se s případy států, jako je třeba Švýcarsko, kde lze firmu založit online, nebo Švédsko, kde lze online převést nemovitost, anebo Rumunsko, kde online vyřídíte svoje daně. Ačkoli to zní neuvěřitelně, polepšili jsme si o celých 31 příček a skončili jsme uprostřed páté desítky!
To je nepochybně parádní výsledek, na druhou stranu, jak zaznělo od řečníků během konference, v EU jsme na třetím nejhorším místě ve vnímání image podnikatele a třeba na 122. místě na světě v jednoduchosti daňového režimu. U našich daňových zákonů se ještě na chvilku zastavme: věděli jste, že za posledních deset let přijali naši zákonodárci 120 jejich novel? Je to skutečně novela měsíčně, nebo se mi to jenom zdá?
Administrativní složitosti bývají důvodem, proč se naše startupy často ve chvíli, kdy se opravdu rozjedou, přesouvají do ciziny. Státní administrativa ve zjednodušování podmínek pro podnikatele jistě ušla kus cesty a kus cesty má ještě před sebou. Jak je to ale s námi? Tedy lidmi, občany, podnikateli?
Zajímavou studii prezentoval Petr Škoda, partner KPMG. Z prezentace o projektu na podporu startupů z dílny KPMG StartUp Marina vyplynulo, že přes všechna pozitiva a dobré zprávy našim startupistům stále ještě chybí pár zásadních vlastností:
Víme, že 70 % vysokoškoláků po ukončení studií preferuje nástup do zaměstnání, ideálně do velké nadnárodní firmy. Strach z neúspěchu, nedostatek nápadů a pasivita jsou tím, co nás svazuje. Startupy často bědují nad složitostí přístupu k investicím a financím, investoři si zase stěžují na neschopnost mladých podnikatelů odprezentovat a předložit byznys plán a alespoň základní finanční plán a rozvahu.
Jan Vraný z Googlu doplnil obrázek o české startupové scéně výzvou všem začínajícím podnikatelům, aby mysleli globálně a nebáli se skutečně smělých plánů a vizí. A jak řekl Filip Moravec z Amway, na základě jejich průzkumů je strach z bankrotu uváděn v 90 % případů, proč se do podnikání vůbec nepustit.
Zdá se, že strach, pasivita a opatrnost nás svazují víc než předpisy a zákony. Nevím, zda Česko vůbec někdy bude zemí startupů, ale myslím si, že v dohledné době určitě ne. Nezačíná všechno už v dětství? V tom, jak vychováváme svoje děti, a především v tom, jak fungují naše školy? Naše školství nepochybně není hnacím motorem podpory podnikatelské mentality u studentů. Není proaktivní a není kreativní. A podle Radka Špicara ze Svazu průmyslu a dopravy se dá školství, pokud se podnikání a výchovy k němu týče, v tomhle státě označit jako nejkatastrofálnější…
Pozitivní inspirace, šíření dobrých a úspěšných příběhů, změna přístupu ve školství, přednášky externích hostů na školách, spolupráce se zahraničím a zvýšení atraktivity jiných segmentů, nejen IT, to je nejspíš nejlepší cesta ke zlepšení podnikatelského prostředí a aktivity u nás. Tak praví nejen studie KPMG. Je to tedy nejen na státu, ale především na školách a nás samotných.
Podobně zhodnotil současnou situaci na české startupové scéně i Lukáš Sedláček, ředitel ELAI v rozhovoru, který mi poskytl později. Je příznačné, že ze strany českých startupů není o akci takový zájem, jaký by si organizátoři představovali. V porovnání se zahraničím je u nás všeobecně výrazně menší zájem o networking, sdílení a vzájemnou inspiraci. Přitom pro deset oceněných startupů v rámci GEW to neznamená jenom diplom a slavnostní večeři, ale především prestiž, šíření povědomí o jejich jménu. Tedy otevírání dveří. A je asi škoda, když si je zavíráme sami.
foto: Flickr user Ard Heseling