Jak nám svoboda ve vzdělávání a sociální sítě pomáhají při práci s talenty?

Před necelými pěti lety jsem v softwarové divizi IBM dostal za úkol vytvořit program, který měl vyhledat šikovné studenty technických škol, naučit je naše technologie a zapálit je pro spolupráci s naší firmou. Požadavkem bylo začít s neplacenou stáží na čtyři měsíce. Když jsem si udělal analýzu, abych se mohl trochu inspirovat, zachvátil mě pocit lehké nejistoty.

Zjistil jsem totiž, že pro technické pozice se tato forma spolupráce nenabízí. Kromě toho mě překvapilo, kolik placených programů se dá pro studenty IT najít na internetu. Během dopoledne jsem měl více jak 50 zajímavých nabídek.

Otázky, které mi pomohly

Po této zkušenosti jsem si začal pokládat spoustu otázek. Jak se odlišit? Jak vypadá ideální program? Co studenti chtějí nejvíce? Co chtějí kolegové v IBM? Co chce můj šéf? Jaké studenty chce IBM? Jaké studenty chtějí zákazníci? Na jakých principech program vystavět? Co má větší hodnotu než peníze? K mému štěstí (a teď už vím, že naštěstí) jsem na spoustu otázek neznal odpověď. Když něco nevíte, zeptejte se. Proto jsem se začal ptát studentů a ptám se jich de facto dodnes.

Na základě analýz odpovědí jsme začali stavět náš program. Největší hodnotou pro studenty byla možnost pracovat na reálných problémech, příležitost rozvíjet se jak v technických, tak i „měkkých“ dovednostech, možnost učit se od našich expertů (mentorů) a radit se s nimi, šance nosit firemní jmenovku a získat e-mail ve formě „jmeno“@cz.ibm.com, který umožnuje přístupy do všech našich systémů a sociálních sítí. To vše ale nebylo to nejdůležitější. Tím byly a jsou hodnoty a firemní kultura. Při dotazování studentů nejčastěji převládá princip svobody, důvěry, rovnocennosti a respektu. 

Svoboda v praxi

Jak to vypadá v praxi? Začali jsme u mentorů. Program je dobrovolný a dodnes nemá nikdo povinnost se studenty spolupracovat. Ze začátku jsme vytipovali ty, kteří měli zájem nebo již byli nějakým způsobem při práci s talenty angažováni (přednáška na škole, vedení diplomek, konzultace ap.), a postupně se díky výsledkům spolupráce začali přidávat další (ze začátku skeptičtí) kolegové. Princip svobody a důvěry se uplatňuje i při vypisování studentských projektů. Každý mentor může přijít s jakýmkoli nápadem spolupráce, respektive studentské pozice. Jediným měřítkem je výsledek a to, zda se po určité době ukáže přínos spolupráce pro IBM. 

Svoboda se s úspěchem uplatňuje v rozvoji a vzdělávání. Mentoři i studenti mají přístup k obrovskému know-how a sami se rozhodují, kdy, co, kde a od koho se naučí. Dodnes mě nepřestává fascinovat bohatsví, které se často skrývá v lidech uvnitř každé firmy. Pokud se tyto principy šikovně zkombinují s technologiemi, výsledek je fascinující. V tomto ohledu jsem si doslova zamiloval naši podnikovou sociální síť. Nebyla to láska na první pohled. Trvalo mi to tři roky, abych se z odpůrce stal jejím fanouškem.

A co mě tolik vzalo? Všiml jsem si, s jakou efektivitou se začali naši TOP talenti začleňovat do komunit odborníků z jejich oblasti. Dokonce se tam začali prosazovat a podařilo se jim sdílet a propagovat jejich práci, a tím i náš program. Vypozoroval jsem, že v síti se téměř vytratily formální pozice a zbourala se „sila“ mezi divizemi a odděleními. V duchu rovnosti studenti čile komunikují a sdílejí své poznatky s lidmi z výzkumu, obchodu, top managementu a s kolegy s podobnými zájmy. 

Sdílení funguje i obráceně. Nejkrásnějším příkladem je student, který od svého mentora dostal úkol na čtyři měsíce. Během jednoho dne se mu přes kolegu z Belgie ozval kolega z Indie, který podobnou věc již řešil. Ještě týž den měl celou práci k dispozici, stačilo ji jen upravit na naše prostředí. Do 14 dnů byl problém vyřešen. Dnes už mě nepřekvapí, když mě kontaktuje kolega, manažer z Kanady, zda by mohl využít našeho studenta s unikátními dovednostmi pro projekt do Jihoafrické republiky.

Zcela „nová“ univerzita

Podniková sociální síť a know-how, které se v ní skrývá, představují pro naše studenty další univerzitu. Je to univerzita bez geografického omezení, bez regionálních hranic, bez bariér postavení, univerzita, která nic nestojí a je kdykoli k dispozici. Zároveň ukazuje, že se vyplatí sdílet své znalosti, že se vyplatí pomáhat kolegům. Krásně tak kultivuje naše hodnoty (sdílení, důvěra, touha pomáhat, být oceněn, být propojen, inovovat, neustále se rozvíjet), protože pokud s nimi nejsou jejich uživatelé v souladu, stávají se „šedou myší“ jsou neviditelní a pro komunitu nemají význam. V tomto svobodném světě jste jak učitelem, tak žákem.

Asi nejmarkantnější je svoboda v učení vidět v podpoře inovací. Osobně jsem členem komunity uživatelů, kteří testují technologie pro zefektivnění své práce. Bez technických znalostí jsem schopen během pár minut testovat novou aplikaci, kterou nasdílel kolega z Indie nebo odkudkoli na světě. Tak, jak se s ní učím pracovat, získávám nové poznatky od dalších, „inovacemi stejně zasažených“ kolegů a sám se s nimi mohu podělit nebo se navzájem poradit. V další komunitě mohu během krátké chvilky nastudovat nové řešení, zjistit, komu a jak by mohla pomoci, v čem je lepší než konkurence, jak reagovat na nejčastější dotazy. Během krátké chvilky mám k dispozici hotové prezentace nebo studie. Pokud chcete být hvězdou, asi největším uměním je přinést něco, co před vámi ještě nikdo nevymyslel.

Někdy přemýšlím, co by se stalo, kdybychom zbourali všechna omezení. Co kdyby se k nám přihlásil člověk v 35 nebo 50 nebo 70 s obrovskou touhou se vzdělávat a vyniknout. Jsem přesvědčený, že pokud by mu jeho nadšení vytrvalo, měl přístup do naší sociální sítě, respektive „svobodné univerzity“, byl by schopen stát se rychle expertem na cokoliv, co by ho bavilo, a slušně by se uživil.

Učitel a pochvala

Z hlediska učení musím zmínit ještě jeden důležitý fakt. Naše rozvojové programy nejsou dokonalé. Někdy se stane, že něco přehlédneme, zapomeneme oslavit úspěch nebo nejsme schopni ocenit či rozlišit přínos toho, co kolegové vytvořili. I zde sociální síť může pomoci. Pokud totiž nenajdete takového člověka ve svém blízkém „fyzickém“ okolí, máte šanci ho najít v tom virtuálním. Vytoužená pochvala, pocit uznání, zpětná vazba, hledaná expertiza nebo reálné setkání s novým mentorem stojí za tu trochu námahy.

K mému překvapení jsem zjistil, že sociální sítě se dají krásně využít pro řízení programu, udržení přehledu o lidech a nezahlcení e-maily. Stabilně mám jako „people-manager“ kolem 60 lidí a zatím jsem se z toho nezbláznil, práce mě moc baví a díky ušetřenému času si najdu prostor na osobní schůzky, koučink a soft skills školení. Zajímavý paradox ‒ technologie a virtuální svět mi umožňují nezapomenout na čas reálný a dostatečně se mu věnovat.

Výsledky

Ze situace, kdy jsme na trhu nebyli schopni najít absolventy se znalostmi našich technologií, jsme se dostali do bodu, kdy dokážeme plně pokrýt naše potřeby, vychováváme talenty pro naše business partnery a zákazníky. O našich talentech vědí kolegové z ostatních zemí a úspěšně je tam i vysíláme. Do neplacených stáží se původně hlásilo pět zájemců, dnes je jich na každé kolo kolem dvou set. Nejlepší vizitkou pro mě však je, že se svým manažerem neřešíme, zda má smysl spolupracovat se studenty, a mentory nemusíme přesvědčovat. Naopak přemýšlíme o tom, jak spolupráci co nejdéle protáhnout, jak rozšířit navazující placené programy, jak studenty udržet v rámci studia na PhD., jak podpořit naše absolventy v založení firmy... A pak také řešíme mé průšvihy, když nám někoho „seberou“ na regionální pozici a já nemám připravenou náhradu.

Na závěr bych chtěl všem doporučit, aby se zamysleli nad tím, na jakých principech/hodnotách chtějí ve firmě fungovat a jak by se dala využít sociální síť. Pokud to bude princip svobody, důvěry, respektu, sdílení, a to nejen ve vzdělávání, určitě jim podniková sociální síť pomůže. Bez těchto hodnot by s ní totiž ani nemohli dlouhodobě fungovat.

Autorem článku je Pavel Wimmer, koordinátor akademické iniciativy v IBM Česká republika, který má na starosti programy pro rozvoj studentů. Děkujeme za příspěvek. 

Vendula Andrlová

Safari Guide v Akorango o.s.

 

• V Googlu jsme jako doprava u Vítězného oblouku – rozhovor s Tatianou LeMoigne
• Jak nám svoboda ve vzdělávání a sociální sítě pomáhají při práci s talenty?
• Analýza sociálních sítí pro HR

Moje další články