Téma

Společenská odpovědnost a dobrovolnictví

01.12.2014 Lenka Mrázová 0 komentářů

Téma tohoto měsíce připadlo na čas adventu, blížících se Vánoc, kdy se k našim každodenním starostem přidává shon a spěch, dávání dárků i jejich obstarávání, vánoční večírky a setkávání… A někde mezi tím vším u některých z nás probleskne také myšlenka – měl bych udělat něco pro ty, kteří se z nějakého důvodu nemají tak dobře jako já. Uspokojím tuhle svou potřebu či umně skrývanou hodnotu jen peněžním darem pro náhodně vybranou charitativní organizaci? Nebo mne přepadne touha udělat pro svoje okolí něco navíc? Dám si od ledna předsevzetí, že budu sám více pomáhat, něco systematicky dělat, budu ten odpovědný, a nebudu už jen čekat na pokyny ostatních… A tak padne náhlé rozhodnutí: Stanu se dobrovolníkem!

Abyste se rozhodli více vědomě, pokusíme se vám na několika poučných příbězích ze života předestřít, co díky dobrovolnictví můžete získat, ale i ztratit. Než se však pustíte do dalšího čtení, pojďme ke kořenům a začněme u zkratek a pojmů, ať je jasně vymezené, o co zde vlastně běží:

CSR – Když se začnete o společenské odpovědnosti bavit v práci, velmi často narazíte na tzv. CSR. Jedná se o již zdomácnělou zkratku pojmu Corporate Social Responsibility neboli odpovědnost firmy, korporace za její dopad na okolí, ve kterém se nachází. Okolí, jež obvykle tvoří životní prostředí, ale také její uhlíková stopa, lidé uvnitř firmy i komunita kolem, dodavatelé, zákazníci. Na své okolí má firma nepopiratelný vliv a ta uvědomělá se snaží chovat odpovědně vůči své „society“. Dlužno podotknout, že pro mnohé firmy i zaměstnance je tento pojem stále zúžen jen na podporu neziskového sektoru.

Druhou zkratkou, kterou nechci opomenout, je CSV – Creating Shared Value. Pro pokročilé v moderních způsobech vedení firem to je princip, kdy „tvorba sdílené hodnoty“ a odpovědného přístupu ke zdravému okolí firmy je přímo vnořena do strategie řízení firmy. Není to o šetrném působení firmy směrem k okolí až z vytvořených prostředků, ale je to o integraci odpovědného přístupu přímo do každodenního chování firmy, například v podobě pečlivě vybraných materiálových vstupů. Protože tento přístup je automaticky vykonáván a žit vedením firmy, mnozí zaměstnanci jej ani jinak nevnímají.

HR kavárna je o lidech a pro lidi, proto se od firemních pojmů vrátíme do oblasti konání dobra v rámci každého z nás.

Darování, dárcovství – asi nejtypičtější projev naší potřeby pomoci. Darujeme peníze, oblečení, hračky… Předáváme bez nároku na protiplnění. To je nejdůležitější znak daru. Já dávám a obdarovaný dle svého uvážení užívá, ale jako dárce mu nemohu nijak určovat přesné užití daru. Darování je chvilkový akt a jako takový nás těší. Občas ale míváme pocit, že si darováním něco vykupujeme. Jakýsi pocit provinění, že my se máme dobře, ale ostatní ještě ne. Tak jim v tom nějakým darem pomůžeme, a tím je to pro nás celé skončeno.

Dobrovolnictví – už nedaruji peníze, ale daruji svůj čas, svou energii, své znalosti a zkušenosti. Pro některé z nás je to mnohem cennější komodita než peníze. Chvíli se podílíme přímo na akcích neziskového sektoru, kultivujeme přírodu, opravujeme plot dětského domova. Máme z toho dobrý pocit, občas přemýšlíme, co ještě by se dalo v této oblasti dělat jinak, změnit, zlepšit… Většinou nás šíře našich poznatků ohromí a raději z toho všeho pomalu vycouváme, protože – co kdyby nás to celé pohltilo?

Dobrovolničit lze ovšem také pro čistě komerční organizace či projekty. Pak to znamená, že pracujeme s nadšením bez nároku na honorář, protože víme, že získáváme něco zcela jiného – možnost podílet se na něčem velkém nebo si osvojit praktické znalosti a dovednosti, ke kterým bychom se jinak hned tak nedostali. Bývá obvyklé, že naše nadšení může kolísat, ale když víme, proč dobrovolničíme, většinou nám elán vydrží. Nebo z projektu po čase odejdeme, i to je volba.

V souvislosti s darováním se také objevuje pojem sponzor. Jedná se o právnickou či fyzickou osobu, která poskytuje potřebné prostředky a chce být v souvislosti s tím vidět. Ať je to firma nebo jedinec, touží být viditelně spojeni s organizací či akcí, kterou podporují. Proto si také sponzor vlastně obstarává reklamní službu. Obvykle tomu odpovídá i smluvní ujednání se sponzorovanou organizací.

Naproti tomu mecenáš je člověk, který svými dary podporuje kulturu, umění či vědu a nepotřebuje se tím nijak zviditelňovat. Drží se skromně v pozadí a – jak alespoň historie ukazuje – často díky němu vznikají skutečně velká díla.

Pokud se rozhodneme, že se darování budeme věnovat systematicky, dlouhodobě, dáme svému konání v této oblasti i jistou strategii, stáváme se filantropem – neboli člověkem, který daruje v souladu se svými hodnotami a cíli. Filantrop často sám vytváří prostředí, ve kterém by mohl působit či ho svými dary ovlivňovat.

Ať už je forma naší dobročinnosti, tedy konání dobra v našich myšlenkách jakákoliv, je důležité, abychom z toho měli my sami dlouhodobě dobrý pocit, aby to opravdu pomáhalo druhé straně. Aby nás to jako jedince posouvalo. A právě o tom naše články tento měsíc budou. O inspiraci, proč dobrovolničit, i o tom, co spíše nedělat. Či o tom, jak do všeho vnést osobní odpovědnost. Protože z té se pak složí naše odpovědnost společenská.

Krásný advent a příjemné čtení!

foto: Flickr user slimmer_jimmer