Ochočování lišky ve virtuální době

„Ochoč si mě, prosím!“ řekla liška. „Velmi rád,“ odvětil malý princ, „ale nemám moc času. Musím objevit přátele a poznat spoustu věcí.“ „Známe jen ty věci, které si ochočíme,“ řekla liška. „Lidé už nemají čas, aby něco poznávali. Kupují u obchodníků věci úplně hotové. Ale poněvadž přátelé nejsou na prodej, nemají přátel. Chceš-li přítele, ochoč si mě!“

„Co mám dělat?“ zeptal se malý princ.
„Musíš být hodně trpělivý,“ odpověděla liška. „Sedneš si nejprve kousek ode mne, takhle do trávy. Já se budu na tebe po očku dívat, ale ty nebudeš nic říkat. Řeč je pramenem nedorozumění. Každý den si však budeš moci sednout trochu blíž...“ 
Druhý den přišel malý princ zas. 
„Bylo by lépe, kdybys přicházel vždycky ve stejnou hodinu,“ řekla liška. „Přijdeš-li například ve čtyři hodiny odpoledne, již od tří hodin budu šťastná. Čím více čas pokročí, tím budu šťastnější. Ve čtyři hodiny budu už rozechvělá a neklidná; objevím cenu štěstí! Ale budeš-li přicházet v různou dobu, nebudu nikdy vědět, v kterou hodinu vyzdobit své srdce... Je třeba zachovávat řád.“
„Co to je řád?“ řekl malý princ.
„To je také něco moc zapomenutého,“ odpověděla liška, „To, co odlišuje jeden den od druhého, jednu hodinu od druhé. Moji lovci například zachovávají také řád. Tančí každý čtvrtek s děvčaty z vesnice. Každý čtvrtek je tedy nádherný den! Jdu na procházku až do vinice. Kdyby lovci tančili kdykoliv, všechny dny by se podobaly jeden druhému a neměla bych vůbec prázdniny.“

Tato část Saint-Exuperyho Malého prince mě dojímá. V několika větách obsahuje nejhlubší principy péče o to, co Stephen Covey nazývá kontem důvěry. Myslel tím emoční grunt, který je na pozadí všech intenzivních a pevných vztahů. Základním principem péče o konto důvěry je pravidelná a pozorná péče o maličkosti, které vztah naplňují a posilují. 

Docela často si hraji s myšlenkou, co by liška (coby komunikační konzultant) doporučila malému princi (člověku pracujícímu v současných týmech), kdyby chtěl pečovat o vztah v moderním virtuálním prostředí. V prostředí rozděleném, neosobním a oplývajícím možnostmi, které umožnují přelétávat z jedné možnosti na druhou a moc se nekotvit. Myslím, že by jako konzultant byla opravdu ostrá, protože k tomu, aby se udržela kvalita vztahu, je třeba dostát poměrně vysokých osobnostních nároků a kvalit. Sám v několika virtuálních mezinárodních týmech pracuji, jsem v nich úspěšný, produktivní, ale stejně tak frustrovaný a někdy selhávám. Co by mi asi liška doporučila? Dobře, dnes to tedy vezmu na sebe, ale přemýšlejte se mnou, zdali v tom náhodou nenaleznete něco pro sebe a svůj tým i vy.

Osobně nejsem zastáncem názoru, že člověk může přirozeně a jednoduše fungovat ve vztahu na dálku. A to ani ve vztahu pracovním, kamarádském nebo mileneckém. Naše duše má při odloučení tendenci strádat, být nevěrná nebo vztah k druhému jednoduše flákat. Proto, abychom dokázali fungovat na dálku, musíme opravdu milovat (nebo mít podobně silnou vizi), proaktivně pečovat a dát do toho hoooodně energie. Jinak se to prostě celé rozpadne, v lepším případě to jen tak nějak funguje. Ale jiskra v tom už prostě není… 

Je to opravdu makačka, při které člověk musí často vykročit ze svého komfortu a pečovat, i když zrovna cítí, že by o něj mělo být pečováno. Komunikovat jako první, i když zrovna cítí, že by mu někdo měl dávat informace. Naučit se žít způsobem „JAKOBY". JAKOBY žádná distance mezi lidmi neexistovala; chovat se zodpovědně, JAKOBY se na něj nikdo nedíval a nesledoval ho; rozvíjet a věnovat se druhým a projektům, JAKOBY zde nebyla žádná omezení; chovat se k druhým lidem, JAKOBY mezi nimi žádné rozdíly nebyly; přizpůsobit se časovému pásmu druhého a být schopný volat v jednu ráno, JAKOBY byl den, nebo akceptovat, že druhý na nás má jen pár minut někde na letišti, a dělat, JAKOBY se nic nedělo. Je to totální vykročení ze zóny komfortu a je třeba počítat s tím, že to někdy docela bolí.

Komunikace je nastavena tak, abychom si primárně spíš nerozuměli. Přes rady psychologů, filozofů a konzultantů, kteří se snaží přinést pomáhající koncepty, se nám pořád nedaří komunikovat jednoduše a používat selský rozum. Dře to, lidé v organizacích jsou zamotaní do spousty zbytečných konfliktů a nedorozumění a jen málokdy skutečně sdělí to, co opravdu chtějí. Ještě větší rachot nastává ve virtuálních týmech, kde se lidé ani nepotkají. Riziko nedorozumění je pak skutečně obrovské. Nicméně ve virtuálních týmech fungovat potřebujeme a v moderní době musíme. Takže jak na to? 

Představoval jsem si, jakým check listem by liška vybavila malého prince, který by s ní byl formou Webex konference propojený a na chatu by žádal o KISS (short and simple) vyjádření k tomu, jak budovat funkční virtuální pracovní vztah. Výsledkem této lehce perverzní představy bylo následující desatero liščiných virtuálně-komunikačních doporučení.

1. Pečuj pravidelně o náš vztah. To, že mě nevidíš a nejsi se mnou v osobním kontaktu, neznamená, že není třeba věnovat mi pozornost. Potřebuji, abys mi čas od času (alespoň jednou měsíčně) zavolal a zeptal se mě, jak se mám a co je u mě nového. Jinak za svou věrnost opravdu neručím. Projevuj mi pozornost a prosím, nebuď tak trapně vytížený. Jsem ráda, když si se mnou občas popovídáš jen tak, lahodí to mé duší a líp se mi pak pracuje.     
2. Pečuj o sílu a jasnost své vize. Proč se se mnou chceš vlastně stýkat a pracovat? Nebudu tě přemlouvat, že máš být šťastný, budu ráda, když to půjde z tebe (vnitřní motivace). Pečuj o sebe, bav se o své vizi se mnou (inspirující leadership). Často mi opakuj, že se mnou rád žiješ (pracuješ), a řekni mi, proč. Chci se z toho těšit, protože i mně to dodává sílu. Pokud ztrácíš chuť spolupracovat, jasně mi to dej vědět, abych případně dokázala přispěchat na pomoc. 
3. Buď mi věrný a jednej, jako kdybych ti neustále koukala přes rameno. Víš, lidi mají tendenci ulejvat se, když si myslí, že na ně není vidět a nejsou pod kontrolou (rozptýlení zodpovědnosti). Dávají do všeho jen půl své energie. Já ale potřebuju, abys byl zralý a myslel na mě naplno a nešidil to, co děláš… i když pracuješ ze svého obýváku. Potřebuji se na tebe spolehnout.   
4. Buď transparentní. Hraj rovnou hru a neexperimentuj se slovy. Už tak je komunikace dost zamotaná. Řekni rovnou svůj záměr nebo se o to alespoň pokus. Odpusť si náznaky, nejasné signály (meta sdělení) a předpoklady. To fakt nefunguje, celou věc to komplikuje a všechny to stojí příliš energie.       
5. Buď už konečně akční. Nespoléhej se pořád jenom na ostatní lidi a rozjeď nějakou akci sám (proaktivita). Pokud něco chceš, udělej to jako první, a nečekej na akci ostatních
6. Dodržuj své slovo a udělej, co jsi slíbil… Hmm? Nějaké otázky?  
7. Jasně mi dej vědět, když jsi s něčím nespokojený. Nespoléhej na to, že mi to dojde. Buď fér a mluv se mnou narovinu i o tom, co se ti nelíbí (korektivní feedback). Když mě chceš opustit, nebudu ti to zazlívat, jen mi to dávej najevo hned, ať vím, na čem jsem.  
8. Uč se pracovat s odloučením, tichem a signály. Život bez pravidelného přímého kontaktu vyžaduje silnou vůli a nadhled. Někdy toho na tebe může být moc a ty by sis rád zalezl do své jeskyně a byl sám. Máš na to stoprocentní právo, jen dej signál, že se chceš stáhnout. Potřebuji o tom vědět, abych s tím mohla počítat a zařídit se podle toho. Zároveň se nauč říkat, že je ti smutno a jsi sám.     
9. Neustále pracuj na tom, aby ses mi snažil rozumět, i když se pravděpodobně nikdy přímo nesetkáme. Nauč se mi rozumět, a to speciálně v případě, když se mi nebude dařit dobře. To zpravidla komunikuji jinak než obvykle a často nekomunikuji vůbec. Prosím, neber to tak, že na to kašlu, ale že se se mnou možná něco děje, a nabídni mi pomoc a porozumění. Víš, když jsme odloučeni, máme sklony soudit se podle vlastních měřítek (atribuční chyba vlivem projekce) a někdy z toho vyleze bolavé nedorozumění. Uč se mě znát a přijímat, a když jsem pod stresem, moc mě nehodnoť. Když něčemu nerozumíš, tak spíš napřímo volej nebo piš (nauč se pracovat s liščími MBTI a HPI diagnostikami, ty hodně pomáhají).    
10. Potřebuješ skvěle zvládnout techniku. Ať už toho, jak a s čím pracuješ, tak i toho, jak svou hlavu udržíš v neustále aktualizovaném stavu. Abys mohl krásně hrát na hudební nástroj, musíš znát stupnice. Abys fungoval ve vztahu na dálku, musíš znát fígle a nástroje, které ti pomohou v odloučení fungovat. A nevymlouvej se na věk, lenost, angličtinu nebo složitost… Prostě funguj a nezdržuj ostatní svou pohodlností. Já vím, že je to náročné, ale ono to opravdu jinak nejde.

Tak jak jste dopadli? Dokážete o sobě říct, že by vás liška ve všech bodech pochválila? O čem to vlastně celé je? Ve svém každodenním povolání se živím jako tzv. soft skills trenér a bez jakéhokoli postranního úmyslu říkám, že měkké dovednosti hrají ve virtuální komunikaci klíčovou roli. Z hlediska nástrojů a techniky jsme vybaveni velmi slušně. Můžeme si vybrat několik alternativ komunikačních aplikací, sdílet a týmově editovat data v reálném čase. Zbývá už tedy jen to poslední - chovat se tak, aby to celé fungovalo. ☺ Zkuste si schválně se svým týmem nalít čistého vína a udělejte si miniaudit toho, jak vám to komunikačně funguje. Třeba vám některá doporučení pomohou přinést do vaší týmové komunikace novou kvalitu. Moc vám to přeji. Když to ve virtuálním týmu klape, je to opravdu skvělý pocit! 

„Lidé zapomněli na tuto pravdu,“ řekla liška. „Ale ty na ni nesmíš zapomenout. Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži...“
„Jsem zodpovědný za svou růži...“ opakoval malý princ, aby si to zapamatoval.

Zbyněk Rozbořil

Architekt řešení ve společnosti Development Atelier

 

• Nečum a tleskej… nebo to jde i jinak?
• Máte strach z prodeje? Přestaňte „prodávat koberce“
• 10 tezí o demotivaci aneb Proč může „být demotivován" znamenat „být neschopný"?

Moje další články