Rozhovor s Oldřichem Bajerem – Rock for People: přední festivalová značka

Oldo, jak tě napadlo, že se budeš věnovat festivalu Rock for People a vstoupíš podílově do pořádající Ameby? 
Kamarádi z Ameby přijeli za námi do Londýna, bavili jsme se celkem obecně a mimo jiné padlo, že by bylo super, kdybych jim pomohl s marketingem. Nakonec z toho vyplynulo, že bychom se mohli stát parťáky. Když jsem se na tu možnost začal dívat víc zblízka, zjistil jsem, že to je vlastně příležitost pro zajímavý business – dalo by se říct, že v Evropě existuje něco jako festivalový průmysl.

Navíc mám vlastně takovou obsesi davem. Dělat služby pro lidi mě prostě baví. A za třetí jsem cítil, že minimálně na začátku je potenciál s něčím hnout. Protože jestli něco v Amebě nedělali, tak to byl marketing, značka. Vyrostli fantasticky na muzice. Z hurá akce prvního ročníku do akce, která v té době měla návštěvnost 25 tisíc lidí. To je prostě neuvěřitelné a já jsem si jako markeťák říkal, že když se spojíme dohromady a já do toho dám kus sebe a svých znalostí, tak máme šanci vybudovat nejsilnější hudební značku v Čechách. A tahle kombinace mě celého doslova vtáhla, protože mě to víc než oslovilo. 

Ameba fungovala dlouho, a přestože core tým tvořilo šest lidí, vypadalo to jako dobře zaběhnutá, idylická a skoro rodinná produkční agentura. Jakou pozici v ní momentálně máš? 
Na jedné straně koordinuji marketing a na druhé straně jsem parťákem ve všech rozhodnutích, která se týkají dramaturgie, služeb areálu, rozvoje atd. Míříme k tomu, že tady budeme těch akcí dělat víc za rok, ale jiných než zimní festival, který nefunguje. 
Chceme dělat víc akcí kvůli tomu, abychom mohli najmout tým, který má celý rok co dělat a uživí se. Kdybychom nyní měli celoroční stálý tým lidí, tak by neměl, kromě těch několika měsíců kolem Rock for People, po zbytek roku nic na práci, a to by pochopitelně nefungovalo. Chceme budovat kompaktní tým, který bude stálý, bude si prohlubovat dovednosti v jednotlivých oblastech, jezdit do světa, aby se lidé více rozvíjeli, networkovali. Takže čekáme na víc aktivit, jež pomalu rozjíždíme.

A už se na nějaké další aktivity můžeme těšit?
Já jsem se prostřednictvím Ameby dostal ke Kašpárkovi (pozn. – hudební skupina Kašpárek v rohlíku). Díky tomu jsme si uvědomili, že jeden z formátů, který tady chybí, je výborný rodinný festival. Takže letos se koná první ročník Kefíru pořádaný půl na půl Kašpárkem v rohlíku a Amebou. 

V listopadu chystáme Nuevel Prague jako nový showcase festival, který u nás vůbec není. Nejedná se o B2C festival, ale o B2B festival, protože to je přesně ten koncept festivalů, které jsou v každém státě v Evropě, kde slouží k rozvoji hudebního trhu daného státu, k rozvoji talentů (na showcase festivalech dochází ke screeningu talentů toho roku, kteří hrají pro lidi z branže, promotéry, agenty, produkční festivalů, majitele klubu, dramaturgy klubu, novináře atd., a uzavírají s nimi kontrakty (obdoba filmového festivalu, ale v hudební oblasti).

Kde jste se inspirovali?
Byli jsme na great escapu v Brightonu v Anglii, který je showcase festivalem pro britský trh, na který se chtějí se svými kapelami dostat agentury z jiných států. Takže si zaplatí prezentaci na takovém festivalu, předplatí sloty pro své národní kapely a pomohou jim takhle ke vstupu na britský trh. 
Letos byl hlavním partnerem polský Adam Mickiewitz Institut, což je vlastně polská entita pro vývoz polské kultury všeobecně, nejenom hudby. 

Takže máte ambici s Amebou ovlivňovat český hudební trh?
Řekl bych, že se z Ameby stává firma, nebo chceš-li společenství či agentura, která takové ambice na českém hudebním trhu má. Abychom mohli aktivity Ameby rozšiřovat, musíme pracovat hodně s českým hudebním trhem a pomoct mu v růstu. Pomoct kapelám dostat se do zahraničí, protože to pak zpětně zase pomáhá našemu trhu. 
Jsme nyní víc tvůrčí a chceme se chovat – nechci říct jako lídr trhu, protože to rozhodně zatím nejsme – ale jako spolutvůrci toho trhu. Náš hudební trh totiž ještě zdaleka není definovaný. 

Mimochodem takových nadšenců je tady víc – makají na tom posunu dnes a denně. A my se prostě přidáváme a začínáme na tom pracovat taky. Nejenom na věcech, které nás živí, ale i na okrajových věcech, protože víme, že když se trh víc rozvine, tak pomůže i nám.

Jaká je tedy vize Rock for People? Jak bude vypadat festival za pár let? 
Rock for People už musíme zasadit do evropského kontextu, protože začíná přerůstat hranice České republiky. Zlomem byl ročník s Muse. Přijeli s nimi agenti z vrcholu hudební branže, protože Muse je jednou z top kapel světa, a od té doby máme přístup k bookování velkých kapel. Tam se fakt musíš prokousat. Neexistuje, abys jen tak zavolal, že chceš na festival Red Hot Chilly Pepers, a dostaneš je, to ne. Vždycky to dají někomu, o kom už je známo, že to dokáže zorganizovat. A díky kvalitním zahraničním kapelám k nám začali přijíždět stále víc i zahraniční návštěvníci. 

Formát, který máme, je správný. Je to multižánrový festival. I když se to pořád jmenuje Rock for People, tak už jsme to dávno překonali. Dneska jsou mladí lidé multižánroví, mají víc přesahů a akceptují různé kapely a hudební proudy. Vedle velkých a tradičních jmen, která tvoří základ a vrchol programu, vkládáme showcasový kapely a žánrové úkroky, aby lidé mohli ochutnat něco, co naznají, nebo by je ani nenapadlo, že se jim to může líbit.

Jak zajistíte zvyšování kvality? Předpokládám, že na zvyšování cen není úplně doba. 
Festival musí růst, aby udržel kvalitu a uměl ji rozvíjet, a máš pravdu, my nemůžeme růst cenou vstupenky. Musíme růst počtem návštěvníků. Právě v evropském festivalovém kontextu je to nutnost. Evropský festivalový průmysl je strašně silný a jsou státy, kde je festival základem hudební zábavy. Anglie, Holandsko, Belgie, Dánsko, Německo. Tyto státy mají velké množství vlastních festivalů, ale jen několik víkendů v roce, kdy se to všechno odehrává, takže tam panuje obrovská konkurence. Ceny velkých kapel jdou neustále nahoru. A zaplatit je dokáží festivaly, které mají návštěvnost 150 tisíc lidí a cenu vstupenky 200 eur. My jsme festival, který má návštěvnost třicet tisíc lidí a cenu vstupenky na úrovni 50 eur, a to je dramatický rozdíl. 

Část lidí si dražší vstupenku určitě koupí. Ale většina lidí, i když by ty peníze dala, na to prostě reálně mít nebude. My si jednoduše nemůžeme dovolit jít se vstupenkou výš, a proto musíme pracovat s tím, abychom měli více návštěvníků. To je jediná cesta, a tak jsme rádi, že začínáme přitahovat i návštěvníky ze zahraničí, protože třeba pro Angličany má náš festival hodně zajímavý program.

Jak to myslíš? A proč zrovna pro Angličany?
No protože kapely, které tady neznáme, jsou v Británii hvězdami. Třeba Foals je v tuhle chvíli anglická kapela číslo 3, i když u nás jsou relativně neznámí. A pro Angličana je to festival za čtyřicet liber a pivo vychází na libru, zatímco oni ho mají za pět liber. Letenka k nám easyJetem už pomalu stojí jako autobus na Glastonbury festival, takže je to zajímavé i finančně, přijet se na Foals podívat k nám. A začíná nám to fungovat. Sice to bude trvat tak tři roky, než se cizinci pořádně rozjezdí, ale pro nás je to jeden z potenciálů. A myslím si, že i pro Čechy na festivalu je to dobrá příležitost potkat se se světem. Propojovat kultury je prostě potřeba.

Čím dalším přilákáte víc návštěvníků?
Rock for People se obecně dlouhodobě snaží, a podle mě to je jedna z věcí, díky nimž za těch 19 let vlastně vyrostl, aby se tam návštěvník necítil jako páté kolo u vozu, ze kterého akorát vytáhneme peníze. Návštěvník opravdu dostává služby a ty služby fungují. 
Pracujeme s portfoliem stravování. Často volíme i věci i mimo tradiční eventový catering. Třeba máme v areálu Potrefenou husu, takže se lidé najedí z talíře, a ne z tradičních „festivalových“ tácků. 
Od loňského roku klademe velký důraz na to, aby lidé, kteří s námi za těch devatenáct let vyrostli a chtějí určitý komfort, ten komfort skutečně dostali a měli důvod přijet sem i po těch devatenácti letech. 

Je to o tom, že festival se pro spousty lidí stává jakousi dovolenou, a musí to tedy stát za to. My musíme ty čtyřdenní podmínky k životu opravdu zvelebovat. Letos rozšiřujeme sportovní dopolední aktivity, aby si lidé odpočinuli i u sportu. Společně s Aero Filmem jsme přichystali kino, takže denně budou v hangáru tři bijáky, abychom návštěvníkům nabídli také něco jiného než hudbu. Z pohledu doprovodných aktivit už to myslím potenciál dovolené má.

Značka dlouhodobě funguje jako Rock for People. Festival zaměřený na příznivce rocku, pivaře a posluchače českých rockových kapel. Jak s tou značkou pracujete, aby se to vizuálně a komunikačně posunulo dál?
Značka se už posouvá – že je to festival jen pro pivaře, už dávno neplatí. Před dvěma lety jsme změnili vizuální identitu, udělali jsme vlastně takový převrat. Grafika je trendy, nová, fresh a snažíme se, aby se každý rok uděl nějaký face lift. Aby to každý rok bylo něco nového. Mimochodem studio Dynamo bylo za tu vizualizaci letos nominováno na cenu Czech Grand Design, takže je to fakt dobrá práce. 
Na první pohled upoutá vizuální část, která je podstatná a začala se lidem měnit před očima. Ale to hlavní, kde se festival mění, je jeho dramaturgická část, kde už to „pepíkovský" rozhodně není ani trošku. Celé roky sem jezdí soudobé multižánrové kapely. Návštěvníci už to tak prostě vyžadují. 
Kromě toho jsou tam i další projekty, které ten festival posouvají ke spojení muziky se současnými trendy, stylovostí, atmosférou i módou. Pracujeme i na tom, aby byl Rock for People i v merchandisingu opravdu moderní. Třeba naše holínky jsou luxusní, neuvěřitelný formát. Ale skvělá je i spousta dalších věcí, které z toho vycházejí. 

Chceme klást důraz na to, že móda a hudba patří dohromady. Chceme stylovost a troufám si říct, že u našich věrných zákazníků, toho fanouškovského jádra, už ta změna proběhla. 

Kromě tradičních návštěvníků cílíte i na firmy – vlastně plánujete prostor s možností uspořádat nekonvenční firemní teambuildingy. V jaké jste fázi?
Loni proběhl pilot s Googlem, který tady měl své stanové městečko. V tom vidíme další potenciál festivalu. Kreativní firmy jsou všechny velmi mladé a my se jim snažíme nabídnout platformu, kde nemusejí přemýšlet nad programem. Ten program tady je a ti lidé sem vlastně chtějí jet. Hodně z nich skutečně přijede, tak proč toho nevyužít a nepřijet jako firma dohromady? V nějaké části dne můžou mít vlastní aktivity, s nimiž jim můžeme pomoct. Je to prostě připravená platforma pro to, aby si upevnili identitu firmy i vztahy mezi sebou. Klidně můžou mít vlastní trička, třeba „Unicorn přijel za muzikou” – to spojení může ještě více posílit identifikaci s jejich firmou. Vůbec nám to nevadí a rádi jim s tím pomůžeme, když budou chtít. Firma se může skrze hudbu i více propojit. Jsme tomu úplně otevření, zatím to sice nemáme jako produkt, ale kdyby to někdo chtěl využít, tak ať se ozve – umíme to připravit.

Oldo, otázka na záver. Které evropské festivaly tě inspirují? Anebo máš vlastní vizi, kterou rozvíjíš?
Řekl bych, že inspirativní jsou pro mě anglické festivaly. A není to jenom tím, že jsem v Anglii žil. Mají prostě skvělou atmosféru, nabízejí spoustu zážitků. Přesně k tomu tím mixem žánrů a doprovodným programem míříme. Musí to být zážitek a musí to mít atmosféru. 

Děkuju za rozhovor.

Přečtěte si také k tématu:

• Neúspěch má šedou barvu, stejně jako úspěch
• Radek Mikuláš: Neúspěch a věda